Hluboký nádech, hluboký výdech…

Na lekcích jógy, na různých typech cvičení a také fyzioterapeutických seancích hojně slýcháváme pokyny, jak máme dýchat. Snažíme se následovat instrukce a dýcháme podle určitého rytmu, nadechujeme do břicha, hrudníku či jinam, vydechujeme z konkrétních oblastí. Také nás nemusí minout pokyny, že máme dýchat hluboce.

Všichni, kteří pracují jakkoliv s pohybem („fyzičtější“ část), s psychikou nebo s bolestí, si uvědomují důležitou roli dechu. Za různými dechovými návody stojí povětšinou upřímná víra a snaha pomoci zlepšit dýchání. V kontextu lekcí jógy i jiného cvičení mohou být věty „jak dýchat“ jenom slovní vatou (já mám nádechové – výdechové vaty bohužel v jógových lekcích také více než bych chtěla, ale snad je nějaká naděje : ). Jak jsou tyto pokyny myšleny vážně (zvlášť, když je jich velké množství) a jak jsou vlastně užitečné a efektivní pro dýchání…. to jsou další otázky do pranice, ne zrovna jednoduché.  

Záleží, co od našeho dýchání chceme…chceme ho mít pěkně pod kontrolou? Chceme dostát nějakého dechového ideálu a naučit se „správně dýchat“? Mám pocit, že už jenom při spojení „správný dech“se mi vše sevře strachem : ) Prostě mi nějak koncept správného dechu nesedí – sugeruje totiž, že dýchám buď dobře nebo špatně v rámci jasné dechové normy.

Dýchání je proces, dynamický děj v nějakém kontextu (proto pokud jste konzumenti správného dechu, položte si otázky kdo, jak, proč a v jaké situaci dýchá).

Jak už jsem psala v jiném dechovém příspěvku – dech se odehrává na pomezí vědomého, nevědomého. Rozdělit ho můžeme na:

• dech, který provádíme vůlí (to jsou často ty impozantní fuňi nádechy a fuňi výdechy v jógových lekcích, kdy prostě ten dech čapnete nosními dírkami a nedáte mu šanci : )
• dech, který je nevědomý (= nepoznaný, = neovladatelný)  
• dech, který je pro nás vnímatelný

Mnoho jógových praktik a jóga obecně je různou měrou spojována s kontrolou dechu, jeho instruováním a přetvářením. Některé přístupy, které jsem měla možnost poznat, jsou velice aktivně řízenou modulací dechu. Setkala jsem se i citlivější dechovou praxí, ale i tam se stále jednalo o aktivní řízení a tedy z pohledu kategorizace výše je to ta „volní“ možnost.

Naštěstí po různých intenzivních zkušenostech s hyperventilacemi, dechovou gymnastikou s nádhernými sankrtskými jmény (óóó jak se mi vracejí mé zážitky z indického Mysore : ), jsem měla možnost po několik let studovat jógu a jógovou terapii v tradici, která zahrnovala především kultivaci přirozeného dechu a maximálně pracovala s jemnou nádí šódhanou (střídavé nadechování a vydechování skrz levou a pravou nosní dírku, viz: Svastha Yoga Therapy). A abych nezapomněla : ), mé poslední několikaleté studium Feldenkraisovy metody dokonalo kompletní konverzi a zbořilo další představy o tom, jak učit dýchat (zda učit dýchat). Pokud se vrátím k té předchozí kategorizaci, tak mi přijde často opomíjené a skvěle využitelné hrát si s dalšími dvěma „kategoriemi“ dechu. Přijde mi to přízračné pro změnu paradigma – místo vyučování kontroly dechu objevovat jeho spontánní projev (Linkanter, str. 44).

Tak a proč tohle píšu….původně jsem to začala psát jako pozvánku do emailu studentům, s kterými jsem měla několik měsíců různé hrudní, ramenaté a šíjové objevování (tady jsem se rozepsala a trochu snad lépe doformulovala). Těším se ( zároveň jsem zvědavá na pedagogickou výzvu s tím spojenou) na hraní s dechem v rámci jógového minikurzu Dýchat celým tělem, kde mým přáním bude v lekcích nabídnout studentům prostředky a možnosti, jak objevit jejich vlastní dech v autentické a přirozené formě. Nějak nás čeká spíš než dechové štelování, svazování a formování, hledání čiré podoby osobního dechu a jeho svobodného proudění. A každý, kdo pracuje s dechem (počkat neplatí to i pro ostatní věci?) tak tuší, že i pouhé pozorování dechu je jeho ovlivňováním.

Mým záměrem je primárně si hrát s pohybem (který kolikrát bude zdánlivě nesouviset s tím, jak dýcháme) a občas se nás bude i nějak týkat jemné a hravé dechové navádění, tak abychom trochu povolily někde utažené šrouby, které nepřispívají naší dechové volnosti a přirozenosti.