Chodidla mohou prozradit ledasco…jaké boty nosíme, na které noze více stojíme. Při pozorném zkoumání můžeme spatřit, zda je do chodil vepsána tendence pohybu pánve a hrudníku. Chodidla jsou kompaktními zrcátky nás samých. Jejich tvar, opotřebení, pohyblivost, pružnost a hbitost – to vše je malou výkladní skříní našeho pohybu a života. V této malé úvaze prozkoumáme teoreticky a prakticky problematiku chodidel. Pokud máte chuť, motivaci nebo patřičnou zvědavost začít, dole na stránce najdete 2 lekce na zkušenou. Článek můžete klidně přeskočit a vrátit se k němu někdy příště. Chtěla jsem zde především reagovat na časté dotazy, které přicházejí s tématem chodidel…..
Před sedmi lety jsem se do problematiky práce s chodidly ponořila naplno. Velkým objevem pro mě tehdy byla kniha Whole Body Barefoot od Katy Bowman (kniha byla celkem nedávno přeložena do češtiny). Tato a další Katiny publikace a vzdělávací kurzy ve mě zažehli chodidlovou fascinaci. Prvně jsem nahlédla, jak chodidla fungují v interakci celého těla a jak tvárnost či tuhost chodidel ovlivňuje vše nad nimi.
Pokud s „chodidly“ začínáte, její práci vřele doporučuji. Často je prvním krokem péče o chodidla nákup bosonohých bot a čeká se a „ozdravení“ nebo zamýšlená změna se tak trochu nechává na osudu. Tento krok sám o sobě může fungovat, ale také nemusí. Chodidla (a osobu, která k nim patří : ) nestačí jenom obout do nových „zdravých“ bot (ať už to jsou barefooty, zdravotní obuv či birkenstocky). Pokud nás chodidla bolí, máme nějaký problém s koleny / kyčlemi nebo prostě toužíme ozdravit naši chůzi, tak bezhlavá změna bot nemusí sama o sobě přinést výsledky. Jak už to tak bývá, lidé jsou komplexní. Složitost a různorodost každého z nás vždy znamená, že cesta ke spokojeným chodidlům a jejich spokojeným majitelům (nebo cesta k pohodlnému pohybu vůbec) je dlážděná osobním zkoumáním a pokusy.
Jedno z mých základní přesvědčení, které se týká jakéhokoliv pohybu vůbec, je dovolit si změnit prostředí. Nabídnout chodidlům jiný environment opravdu dokáže divy. Z mého pohledu a také osobní zkušenosti má smysl kombinovat barefoot obutí a přírodní terén (byť jen v městském parku). Pobyt v přírodě přinese (nejen chodidlům !) variabilitu a rozmanité podněty.
Variabilita se nám v sebelepších botách v městské rovné a vybetonované džungli moc nedostává. Pokud experimentujete s bosonohými botami nebo chodíte zcela bez bot, je potřeba myslet na postupnou adaptaci. Naše tkáně potřebují přijatelné množství nové zátěže, je to jednoduchý fyzikální mechanismus. Nedělám si iluze, že by bylo do konce života možné chodit pouze po mechu, koříncích a kamenech. Po několika deštivých týdnech na vesnici dokáži ocenit výhody městských avenue : ) Chůze po tvrdém povrchu má také „výhodu“ – daleko dříve prozradí, jak mi „pérují a pruží“ ostatní klouby dolní končetiny a jak mi „péruje“ páteř. Ideální chodec by se měl umět přizpůsobit jakémukoli terénu.
Pokud shrnu výše napsané, tak péče o chodidla by měla zahrnovat:
- výběr obutí (ne vždy platí, že barefoot se hodí pro všechny) a příležitostnou chůzi zcela naboso
- chůzi v rozmanitých terénech a prostředí
- a v posledku by péče o chodidla měla být doplněna pohybem – „cvičením“
Ještě bych dodala ideálně pohybem všímavým, ať to není jenom o „nápravném“ cvičení „správného“ postavení nohy. Ke mě samotné přišlo plné vnitřní pochopení toho, jak chodidla mohou ovlivňovat kolena, kyčle, pánev, páteř i hlavu po několika letech feldenkraisování. To jsem svědomitě doplnila dostatkem času v přírodě a také lehkou ignorací toho, jak „správně“ se má chodit, našlapovat, stát a jaký „správný“ tvar mají chodidla mít. A k vlivu chodidel na naše vrchní tělesná patra, je třeba poznamenat, že se občas zapomíná, že vliv je obousměrný – to nahoře působí a ovlivňuje to dole: )
Asi se budu v rámci blogu opakovat (hold co jiného můžete čekat že : ), ale „vtělené“ poznání funguje odlišně než když něco „pochopíme hlavou“. Můžeme si informace pečlivě přečíst, pochopit a přijmout argumentaci a logiku, můžeme také poctivě „cvičit“ a pohyb neustále konfrontovat s představou správnosti (ať už naší nebo terapeuta), ale plnější poznání přichází tehdy, když je podpořeno vnitřní zkušeností. To kolikrát nemůžeme (nebo nechceme) převést do slov.
A abych neodbočila a konečně se dostala k věci (téma „vtěleného poznání“ bych ráda rozpracovala v nějakém příštím blokovém příspěvku)…….teď něco málo k lekcím (a třeba k tomu užít si nějakou tu „vtělenou“ znalost), které v tomto příspěvku najdete.
Lekce Feldenkraisovy metody, kterou si můžete níže pustit, je důvtipná a revoluční z hlediska pozice, v které s chodidly hýbete.
Pracovat s chodidlem na zemi – tedy mít a cítit (nebo naučit se cítit) pod chodidlem v zemi oporu, jistotu a také určitou referenci je pro nás něco bytostně vlastní a ujišťující. Toto je v lekci upozaděno a naopak je zvýrazněná situace pohybu chodidla, prstů, kotníku v prostoru – skoro bych řekla chodidla v nebi : ) to je docela jiná kapitola.
Dalším aspektem, který je v lekci hodně podpořen, je ztížené či nemožné užití zraku jako další důležité smyslové reference při práci s chodidly. To je obecně užívanou strategií Feldenkraisovy metody, která vede k nutnosti použít kinestetické vnímání.
Lekce byla nahrána v létě roku 2020 jako součást minichodidlového Feldenkraisovského kurzu. Užijte si ji a klidně napište do komentářů, co Vám lekce přinesla. Pokud lekcí projdete, možná přijdete ještě na jednu zajímavost : )
Další lekci, kterou přikládám, jsem natočila v rámci kurzu jógy pro chodidla, kolena, kyčle. Je to krátká „připomínková“ lekce. Myslím, že si lekci můžete užít i bez předchozích zkušenostech s jakýmkoli cvičením. Mým záměrem bylo natočit nějaké malé vědomé pohybové občerstvení, ke kterému se může člověk dostat kdykoliv v různých podmínkách.
PS: pokud někomu patří triko Razzle Dazzle, ozvěte se, zůstalo v Akashe a nechtěla jsem ho vyhodit. Ve videu jsem ho použila, protože jsem měla vše zabalené na cestu : )
Pozornost v pohybu 