Bolest

Tak po dlouhé době publikuji mírně teoretický a v druhé půlce i osobní blog o bolesti, doplněný o částečný záznam lekce Feldenkraisovy metody.

---

S bolestí máme téměř všichni osobní zkušenosti, ale málokdo z nás oceňuje, jak důmyslně systém bolesti, naše vnímání a náš nervový systém fungují. Ve chvílích, kdy jsme uchváceni bolestí, nedocenňujeme hlavní funkci bolesti jako alarmu, který nás varuje před nebezpečím ( a to před hrozbou skutečnou i potencionální).¹ Bolest se právě může objevovat předvídavě, aby nás dostatečně odradila od určité činnosti. Tento mechanismus často „krásně“ funguje v případech chronické bolesti, kdy na nás bolest udeří preventivně, abychom rozmysleli, zda se chceme skutečně ohnout a zvednou nějaký předmět nebo si zaskákat na ulici po jedné noze panáka (zvlášť když jsme si podobnou činností v minulosti ublížili).

Dobrá i špatná zpráva, která souvisí s fenoménem bolesti je, že bolestivý podnět a jeho intenzita se nerovná velikosti a intenzitě vnímané bolesti.² Možná to zní trochu složitě, ale možná si vzpomenete na situaci, kdy jste se řízli papírem a jak maličká a neškodná ranka vyvolala nepoměrný pocit bolesti. Opačně je tato propast mezi pociťování bolesti a zraněním ilustrována extrémními případy, kdy lidé nevnímají bolest, přestože mají vážná poranění (to je často případ záchrany holého života při válečných konfliktech, kdy vojáci necítí bolest i přestože jsou postřeleni apod.). Mimochodem tento fenomén také souvisí s tím, jak stres dokáže tvarovat a ovlivňovat naše vnímání a fyziologii.³

Obousečně funguje i bolest v procesu učení – bolesti se často můžeme zdárně naučit⁴ a téměř vždy práce s chronickou bolestí představuje v určitém smyslu odnaučení se bolesti. Naše tkáně se dokáží uzdravit celkem rychle (vezměte si za jak dlouho člověku sroste zlomená kost!), to co se často ale nezměnní a to způsobuje bolest je obezřetnost našeho nervového systému, který může evidovat ohrožení našich tkání.

Bolest je jednou z častých motivací, s kterými lidé přicházejí na skupinové nebo individuální lekce. Osobně mám pro jejich příběhy velké pochopení, protože to, co tvarovalo a podněcovalo můj zájem o fenomén bolesti je vlastní dlouholetá zkušenost s chronickou bolestí kříže a bederní oblastí páteře.

Velice dobře si pamatuji na pocity beznaděje a strachu, kdy zase bolest udeří, na nepříjemné pohybové omezení v levé kyčli, na „pajdání“, kterého si všímali i naprostí laici a také na celkem velkou deprivaci z faktu, že možná budu muset polykat ipubrufeny do konce života.

V mých dvaceti – něco letech jsem si vypěstovala otravnou, někdy vystřelující, někdy tupou bolest v levé straně kříže. Myslím, že bolest tehdy odstartovala fyzicky náročná úklidová brigáda kanceláří, při které jsem rozlehlý objekt vysávala nefunkčním (přesněji nejezdícím) těžkým technickým vysavačem.

Toto zhruba dvouleté období se zdárně překrývalo s mými entuziastickými jógovými začátky, kdy jsem doslova propadla aštanga vinjása józe a můj přístup „vycvičit“ se z bolesti první a druhou sérií moc nefungoval, naopak si velice dobře pamatuji na určitou obezřetnost, kterou jsem měla, když jsem cvičila určité typy úklonů, protože se někdy při jejich cvičení nečekaně objevovala ostrá a nepříjemná bolest kříže.

Svůj problém jsem během několika let řešila také s fyzioterapeuty. Podstoupila jsem takové to klasické napravování kříže v rotaci se skokem fyzioterapeutky na moji osobu, které nasledovalo velké lupnutí kříže. Při jiné návštěvě odlišné ordinace (tentokrát s diagnózou zkráceného levého psoatu) jsem během „uvolnění“ spadla fyzioterapeutce bolestí ze stolu a ona mi alespoň upřímně řekla, že neví, co se mnou má dělat. Za své bolavé období jsem neměla štěstí na toho správného fyzioterapeuta.

Bolest jsem také řešila v jógových komunitách aštanga a později také anusara jógy s různými učiteli, tam se mi dostávalo vágních odpovědí a často opakování pouček a instrukcí, jak dané pozice „správně“ zacvičit.

Moje cesta od bolesti částečně kopíruje také můj jógový vývoj, kdy mě moje zvídavost jak funguje pohyb, jak funguje naše „tělo-mysl“ dovedlo ke studiu různých přístupů jógové terapie. Především několikaletý výcvik jógové terapie Svastha Yoga Therapy mi začal ukazovat, jak se sebou i s ostatními lze pracovat v případě akutních i chronických bolestí a mně se začalo ulevovat.

Ke kompletnímu uzdravení jsem došla během prvních dvou let výcviku Feldenkraisovy metody, jsem ve stavu, kdy nevnímám žádné pohybové omezení, neobjevuje se žádná bolest, nemusím se obávat některých pohybů, necítím ani historické zbytkové stopy po minulém zranění. Samozřejmě nevím, co přinese budoucnost : ), ale několik let je pro mě tato kapitola naštěstí uzavřená.

I když to možná zní trochu zvláštně, ale moje několikaletá odysea s chronickou bolestí mi dovoluje lépe se vcítit do některých klientů, se kterými se potkávám. U nich i sebe samé se mi osvědčilo pracovat na jemných pohybových nuancích, pracovat v širších souvislostech než pouze s „postiženou“ oblastí, rozvíjet tělesné vnímání a propriocepci. Naše vnitřní tělesná mapa, tzv. body image je velice ovlivněna chronickou bolestí a potížemi.

Mám samozřejmě velkou radost, když se v rámci někdy překvapivě krátké, jindy delší spolupráce podaří dojít ke změně, někdy dokonce k celkovému vymizení bolesti. V každém případě se vždy jedná o proces, v kterém je student / klient aktivní, ve výsledku je to vždy on sám, kdo si pomůže. Já se pouze snažím poskytnout více či méně užitečné nástroje.

Pokud bych měla bodově shrnout a zhodnotit, co mi pomohlo od bolesti, byly by to následující kroky, které se zrcadlí v principech „feldenkraise“. V podstatě jsou to myšlenky, které doporučuji aplikovat každému:

• Velkou zásluhu v procesu uzdravení mělo zvýšení kvality pohybu aneb nejde ani tak o to, CO děláme, ale JAK to děláme : ) Vím, že toto často podceňujeme a není to nejvíce přitažlivý aspekt, co lidi vábí na pohybu. Obohatit pohyb o pozornost a pomalost je podle mého názoru cesta, jak otevřít své vnímání kvalitám pohybu jako je například plynulost nebo možnost během pohybu volně dýchat.

• Rozšířit si pohybový repertoár. Tím nemyslím nutně začít zvedat závaží, do toho veslovat a jezdit na kole…pokud to člověka baví, rozhodně i tudy může vést cesta, ale z mé zkušenosti může být užitečné obohatit a rozvinout svoji pohybovou abecedu a svůj slovník skrz rozvoj sebe-vnímání. V případě chronické bolesti to nejsou jenom zkostnatěle fungující pohybové vzorce, jejichž žití nám neprospívá, ale také ona „softwarová“ část pohybu.
• Zaměřit se na malé cíle a postupné kroky. Vím, že je někdy těžké krotit v případě bolesti svoji netrpělivost nebo nepropadat panice, ale vězte, že i u dlouholetých bolestí je velká pravděpodobnost, že se dá situace změnit a zlepšit. Trvalejší změna je také většinou změnou pomalejší a postupnější…zvlášť u dlouhotrvajících bolestí tvoří důležité kroky v procesu i krátké časové periody, kdy to nebolí.

---

Pokud by Vás téma bolesti více zajímalo, můžu Vás odkázat na webinář pro jógové a i jiné pohybové učitele, který jsme na toto téma připravili s kamarádkou a kolegyní Lucií Königovou. Webinář je součást vzdělávacího modulu Jóga jako cesta k odolnosti.

A tradičně k blogovému příspěvku přikládám jednu lekci k poslechu (lekce není kompletní, zde je ve zkrácené podobě „ukázka“, odstřihla jsem od ní i malou promluvu o břišních svalech a doporučení, ať lekci provádíte jemně…tak prosím JEMNĚ : ) Znalci Feldenkraisovy metody rozpoznají variaci na oblíbené téma „páteř jako řetěz“. Lekce je useknuta, tak doporučuji malou chvíli na závěrečnou reflexi a strávení lekce v chůzi.

Poznámky:

1. Explain Pain Second Edition, Moseley Lorimer & Butler David, NOIGroup Publication, 2020. Sekce 2, str. 50.
2. Tamtéž, sekce 1, str. 24.
3. Why Zebra’s don’t Get Ulcers, Sapolsky Robert, Holt Paperbacks, 2004, str. 186 – 192.
4. Váš mozek se může uzdravit, Doidge Norman. CPress, 2017, str. 27.