V květnu 2025 se mi poštěstilo zúčastnit se mezinárodního workshopu, který byl určen pro terapeuty těla a mysli. Na krásném místě v severní Itálii se na čtyři intenzivní dny sjeli terapeuti ze všech koutů světa. Většina účastníků byla psychology nebo psychoterapeuty, menší podíl tvořili účastníci, kteří pracují s „tělem“.
Tématem setkání bylo společně sdílet, objevit a reflektovat terapeutický rozměr taneční metody Gaga, kterou „odstartoval“ a rozvíjí jeden z největších současných světových choreografů Ohad Naharin. Pokud o Ohadovi nic nevíte, doporučuji film Mr. Gaga, případně na Netflixu najdete pětidílný dokument Move (jeden díl je věnován Naharinovi a Gaga). Gaga nemá s Lady Gaga nic společného : ) Ohad Gaga pojmenovat podle dětského žvatlání…gagagaga.
A co je to Gaga? Gaga je pohybový jazyk, který Ohad vytvořil nejprve jako svůj osobní rehabilitační prostředek (opět podobnost s Feldenkraisem čistě náhodná : ). Později začal gaga používat jako hlavní pohybový tréninkový nástroj pro sebezkoumání tanečníků z jeho souboru, gaga postupem času nahradilo klasický baletní trénink souboru. Velkou podstatnou částí gaga je, že tančíte a pohybujete se:
- bez zrcadel (pokud jste chodili někam tančit, víte jak je to velká věc…protože se bohužel v tanci učí pohyb, aby to hlavně dobře vypadal!)
- bez nutné rytmické provázanosti s hudbou, ta funguje pouze jako pozadí
- zvědavě a rozvíjíte vnímání sebe sama v pohybu, překonáváte své limity a přesvědčení (pohybové limity souvisí s vnímáním a zakoušením sebe sama : )
- během lekce se například hýbete od konečků prstů, hledáte propojení Vašich paží od klíčních kostí, děláte grimasy, hledáte pohyb vlny celou páteří, různě hýbete hlavou, obtiskáváte chodidla do země odlišnými částmi apod.
- hrajete si s různými místy, kde pohyb vzniká (přesně jako ve Feldenkraisově metodě : )
- pracujete s imaginací a metaforami, které vytváří atmosféru
- nesnažíte se tančit krásně…ale zde zafunguje úžasný paradox – když se u tančícího aktivuje tento rozměr „vtělení“, tanečník pohyb plněji vnímá, cítí lépe sebe sama, nesnaží se nikoho ohromit, tak pohyb získává nepochybně velkou estetickou kvalitu a komunikační přesah. Proto si myslím, že díla Ohada Naharina dokáží oslovit a uhranout i netaneční publikum, protože a není to o nějaké dokonalé vyztuženosti a kontrole těla jako třeba v baletu, ale o příběhu a emoci, který pohyb těla dokáže vyjádřit a vyslat k divákům přímější trajektorií.
Mimochodem před několika lety bylo možné v Praze zajít na jeho choreografii Decadance v podání baletního souboru Národního divadla nebo přímo na jeho legendární soubor Batsheva Dance Company v rámci festivalu Tanec Praha.
Pro mě osobně cesta na tento workshop představovala určitý návrat ke kořenům. Už při mém neobratném psaní diplomové práce jsem se snažila popsat důležitost rozměru „vtělení“ alias „embodiment“, propriocepce a interocepce v tanci a pohybu. Před 10/15 lety nebyl k dispozici současný teoretický aparát a kvalitní zdroje teprve vznikaly (alespoň co je mi bylo známo), tak jsem se spíš snažila popsat něco, o čem jsem tušila, že existuje a funguje. Tehdy to pro akademickou obec bylo vůbec téma „vtělení“ stále nezmapovanou a podezřelou oblastí, které možná tak rozumí nějaké bláznivé tanečnice.
I dnes je celá oblast somatiky a vtěleného vnímání v toku hlavních proudů pohybové (a také psychologické) terapie více na jejím okraji a často musí čekat na určité potvrzení a doporučení autority, kterou veřejnost respektuje (třeba jako v populárně naučné knize Labyrint pohybu od prof. Pavla Koláře)
Čtyřdenní program byl naprosto vyplněný od rána do večera praktickými a teoretickými lekcemi, diskuzemi a reflexemi. Hlavní metodologii Gaga zajišťovali dva bývalí tanečníci ze souboru Batsheva (Saar Harari a Yaara Moses), se samotným Ohadem Naharinem jsme měli 2 praktické gaga lekce a následující reflexe. Celý program byl doplněn přednáškou a praxí s psychoterapeutkou Shinar Pinkas-Samet a také představením aplikace gaga do fyzioterapie, které se věnuje fyzioterapeutka souboru Ofri Lauer.
Musím se přiznat, že jsem do Itálie odjížděla s malým očekáváním, ale somatické nástroje „gaga“ mi otevřely a oživily současnou perspektivu na moje přesvědčení a názory vycházející z mnoha let praxe jógy, jógové terapie a Feldenkraisovy metody. Člověk nutně neobjeví vždy zbrusu nové věci, ale spíš si osvěží a integruje odlišné impulsy do toho, co dělá a čemu již nějak rozumí.
Sama vnímám velkou podobnost a souzvuk v mnoha ohledech mezi gaga a Feldenkraisovou metodou. Zde je pár bodů, u kterých jsou nezpochybnitelné paralely:
- Celostní vnímání pohybu – je zajímavé, jak naše vnímání má smršťující tendenci a jak nějaký čas trvá v pohybu rozšířit oblast a rozptýlit pozornost, která přináší celistvější prožitek s téměř meditačním charakterem….přece jenom meditační stav je stavem plnějšího a širšího zachycení horizontu než úzkého dravčího a dravého úzkého zazoomování. Při Gaga se děje mnoho věcí najednou, pozornost různě přesouváte, rozšiřujete, posouváte, vracíte…a ejhle nějak Vás to vytáhne z hlavy. Myšleno tak, že se odloupne někam upozadí náš racionální myšlenkový gramofon, člověk se více zpřítomní a nastupuje do primární vrstvy bytí…to je nějaká moje pseudo filosofická reflexe. Ohad Naharin o tom mluvil ve smyslu rozdílu mezi zaměřením (focus) a rozptýlením (out of focus). Mimochodem stejným úzkým svodem pozornosti funguje i chronická bolest, která má tendenci natáhnout a vyčerpat všechnu kapacitu našeho vnímání….no zkusme se pro jednou všímat toho, co dalšího existuje a hýbe se vedle naší bolavé a dominantní části I když Vás bolí celý člověk, vězte, že jsou místa, od kterých můžete začít : ) V rámci limitací je možné hledat, udržovat a rozšiřovat to, co je možné.
- Pohybujeme se a tančíme přestože „život je těžký“ – jeden z velice silných momentů byla první lekce s Ohadem Naharinem, při které jsme v rámci našeho pohybování a tančení hráli s tím, že je život těžký („life is hard“). Zkoušeli jsme si v lekcích pohybově hrát a vyjádřit polarity těžkosti a lehkosti a jak můžeme najít lehkost na základech těžkosti. Život, naše emoce a okolnosti jsou často promíšené. Pro Ohada se v pohybu, tanci a životě neobejdeme bez bolesti, stejně jako požitku a rozkoše. Nejde o to ignorovat problémy a tíhu, ale na základě toho, že můžeme jít dolů, můžeme jít i nahoru : )
- Brkačka aneb „piece of cake“ – jak je naprosto odlišné vykonávat náročnější pohyb (což může být například těžkopádné vstávání ze židle nebo ze země) a přemýšlet nad tím jako to bude brnkačka versus to bude strašně těžké a náročné. Často, když pracuji s lidmi po úrazech nebo v chronických bolestech všímám si, že naše očekávání, jak pohyb bude probíhat (což samozřejmě vychází z minulých zkušeností, kdy se nám něco dělalo těžko nebo to iritovalo bolest) určuje lehkost / těžkost budoucího provedení pohybu. V rehabilitačním rozměru Feldenkraisovy metody pracujeme s něčím obdobným aneb jde o to, jak různými strategiemi přechytračit sám sebe (alias svůj nervový systém) a zbořit představu, že podobná pohybová akce bude vždycky náročná nebo bolavá.
Skvělé také bylo, že jsme si vyzkoušeli i gaga lekce pro osoby s pohybovou limitací – tančili jsme se a hýbali jsme se na židlích. Sama sem tam učím feldenkraisovské lekce na židli a je úžasné, jak židle skvěle funguje Učitelé gaga pracují a rozvíjejí terapeutický potenciál metody ve skupinách pacientů s Parkinsonovou chorobou, lidmi s PTSD nebo také stařičkými lidmi v domovech důchodců. Velice emočně silný byl krátký dokument, který zachycoval jak tanečníci souboru pracují s holčičkami s Rett syndromem.
Osobně jsem si odnesla z workshopu mnoho. Mám za sebou nelehké období, minulý rok byl náročným rokem ztrát: ztratila jsem milovanou babičku, o měsíc později v polovině těhotenství vážně nemocné dítě. Do toho přicházely různé vztahové bouře, velký stres, rozčarování a zklamání z toho, jak někteří Vás ve slabosti dokáží obratně zneužít pro svůj prospěch…všechno tohle se mi promítalo do osobního prožitku workshopu a znovu otevřelo a částečně pomohlo zacelilo rány.
Věřím, že z mnoha stavů, problémů a těžkostí se člověk nemůže promyslet a propovídat ven, přece jenom náš nervový systém stojí na daleko starších základech než je naše lidsky vybroušené uvažování. Cesta je dle mého v prožitku a ten vždy souvisí s pohybem a vnímáním.
I když je život sakra těžký a každému přináší různé výzvy a trápení, není to jeho jediná stránka. V duchu gaga a práce Ohada Naharina nám všem přeji, abychom v se v pohybu a životě nebáli protikladů – těžkosti a lehkosti, radosti a smutku, limitací a svobody. Hlavně neztrácejme zvědavost objevovat, humor a nadhled na sebe sama…to je Ohadův recept, třeba se Vám něco z něj bude hodit.
Pozornost v pohybu 